Z deníku rozvedli cz. IV

Zahrada, o němž jsem často myslel, že to není nic jinak, jako místo plné veselých barev, lesk a viditelný horizont, který, na jedné straně, jak vzdálená, ale na druhou stranu-vždyť je na dosah ruky. Zahrada, v níž jasný vegetace ve směsi s oslepující slunce, jasném vzduchu a pomáhá cítit se v bezpečí.

Dveře už jsem byl pro něj otevřený, protože укладывая si v hlavě tento labyrint zahrnout místní veřejná myšlenky, čímž se systematicky jsem поворачивал na kliku. Ale copak jsem mohl do ní vstoupit? Oni byli ještě příliš vysoko v tisku, ale cítil jsem, že už brzy najdu kouzelnou mačetou, a budu tyto jiné efektivně срубили...

Začátek nového života

Při jistě těžkou práci, kterou jsem investoval do obnovení logické myšlení, rozhodla jsem se co nejdříve odejít z rodinných stránek zpět do místa, kde jsem žil již téměř 10 let. Byl jsem přesvědčen, že je to jen urychlí "vstup do reality", a v tomto jazyce zahartuje mě na budoucí selhání v životě, které se nakonec nevyhnutelně. Cítil jsem se silný, i když je ještě velmi malé, bohaté zkušenosti, ale chudák z důvodu přepětí psychiky. Mám za to, že mohu efektivně bojovat s напастями, ale zároveň strach o tom, co bude.

Viděl jsem, jak se další den přináší stále menší a menší pochybnosti a strach. Přesvědčil sám sebe, že to není konec světa, ale ve skutečnosti je to nový začátek! Snažil jsem se zůstat na určené cestě do kapky štěstí. Pokroky byly viditelné pouhým okem, i když se děly body, ležící v posteli a díval se do stropu, když озлобление bylo silnější než já. Mohl už normálně usnout, ale samota mě добиралась. Osamělost-to je hrůza lidstva...

Zamilovat podruhé

Najal jsem velmi pěkný pokoj, a v klidném prostředí a další komitywa se sousedem a bezpečné čtverec vlastním soukromí, určitě, jen pomáhal v léčbě trajektorie existenciální směru. Snažil jsem se jít k lidem, protože jsem si myslel, že zůstane v rozích jen zpomalit mé autoterapię. Snažil jsem se naplánovat si den podrobně, že nebude mít čas na nudu, protože nuda je obnova šedé myšlenky, že dovolit nemohl.

Na jedné straně, uvědomil jsem si, že mnoho života před sebou, a že to asi někdy potkám ženu, s níž svázat svůj. Nicméně, na druhé straně, měl jsem obrovské pochybnosti. Bál jsem se, že srovnání mě dojde a zatkają otvor, přes který je vidět úspěšné, nové vztahy. Bál jsem se, že nebudu moci dát sám sebe úplně, věnovat a stejně, jako kdysi... zamilovat. Bál jsem se, že ne, že najdu partnera, který mě bude milovat. I když, to byl tehdy o velmi vzdálený, ale mám někdy škádlil, protože vždycky totiž snil o šťastné rodině, kterou jsem se dívat, jak spí, když ráno odcházím do práce.

Zda se někdy ještě u mě? Odpověď je dnes zřejmý! A proč ne?

Přečtěte si další pohlednice z deníku rozvedli:

Část I
Část II
Část III

LION

Nejnovější články: